V srdci Evropy, kde hory střeží obzor a řeky kreslí krajinu,
žijí lidé, kteří se naučili číst v šumění lesa i v hloubce historie.

Jsou dědici půdy, která rodí víno i chléb,
ochránci pramenů, co živí jejich údolí,
poutníci mezi horami, kde se snoubí odvaha s tichou pokorou.

V paměti nesou stíny těžkých časů,
a přesto v nich klíčí smích, který dokáže rozjasnit i temnotu.
Zkušenost je naučila vytrvalosti,
touha po svobodě dala jejich hlasu sílu,
a láska k domovu jim vtiskla schopnost držet při sobě.

Jsou to lidé, kteří v každodennosti nacházejí poezii –
v zahradách, v písních, v příbězích u stolu.
A když hledíš na jejich cestu, vidíš,
že i malý národ může být mostem, světlem i svědectvím,
že krása, statečnost a lidskost neměří se velikostí,
ale hloubkou srdce.